Jen rovných práv a stejných zdob
uznává naše doba,
netrpíc, by se předsudkem
snad chtěla hájit mdloba.
Nám každý vítán, stejný směr
kdo snahou stejnou volí,
kdo jeden omyl odhalí,
kdo jeden odpor skolí.
My velebíme minulosť
a její hrdé znaky,
však nepodáme život svůj
za chlubné za přízraky.
Nám sluje znakem osvěta,
náš duch jen k předu čelí,
ne jak mu zisk neb poddanosť,
leč povinnosť jak velí.