Jen naděje, jen naděje!
a pokud jiskra síly
nám zbývá, naše svatá věc
se k zkáze neuchýlí.
My, národ tichý, holubí,
musíme klidně žíti
a jenom z polních květinek
svým touhám věnce víti.
Jsme jako velké jezero,
tak hladké a tak klidné,
jež ani vítr z hrází ven
ku skoku nevybídne.
My čekáme, až dějin duch
nás povolá k své dráze
a, by nám nezhoustla snad krev,
hlodáme tiše hráze – –