Jak strom i ze sna hovoří
své lásky luzné báje,
tak vždy zas vede cesta má
v milosti svaté ráje.
A vždy zas duši divokou
unesou zvuky jemné
a proudem blaha nevinným
kal světa splaví se mne.
O pak jsem jako dítě zas
pln nejsvětějších citů
a slýchám hovor květinek
a rozumím hvězd třpytu.
Pak zpěvy mé jak mladý květ
se čistým blahem třesou
a s vidinami andělů
mi týž Tvůj obraz nesou.