Duch lidský – moře veliké,
jímž myšlenky se plaví,
a třeba vítr v opak dul,
se přece nezastaví.
Leč mnoho končin neznámých
ždá ještě badatele,
by v jejich divech úžasných
ukojil tužby vřelé;
a mnohá, mnohá propasť tam,
kteráž snad perly skrývá,
nad níž však temné bezedno
jak jícen pekla zívá.
Tam nikdo neosmělí se,
ty chrámy jsou vždy prázny,
neb mnohý Kolumb moří těch
již skonal mezi blázny.