Do pouští svěžích, zelených
teď zraky své upínám
a střežen duchem lásky své
rád lidí zapomínám.
Života nekonečný proud
i k hlavě mé se sklání,
přináší novou sílu mi
a nové požehnání.
Pak opět hlasu rozumím,
jenž hájem blaho dýše
a větrem nové naděje
zašumí ke mně tiše.
Pak vidím, jak se také k nám
myšlenky mocné řítí,
a hvězdy nové oslavy
do snů mých jasně svítí.