Čas pádí jako zběsilý,
však spásu nese spoře,
a z něho jako bujný květ
vyrůstá strach a hoře.
Dech jeho mocný, vítězný
budovy slavné boří,
a řády věkem stvrzené
se jemu podle koří.
Tak ovšem, tvůrce rozvalin,
i tvoří půdu zdárnou
a věnčí květy zdupané
mládeží novou, švarnou.
Tak ovšem budí životy
a síly požehnané,
však, by jim dopřál vývoje,
zdaž v díle zkázy stane?