Atlantis krásná, pravdy říš,
mnohého k plavbě žene,
ač stále brání přístupu
k ní vlny rozbouřené.
Smrť člověka tam dovede,
leč z pozemského ticha
mu nezavítá ona věsť,
jen ve snu o ní slýchá.
Ve skonu o ní mnohý sní
a prorok po ní blouzní
a vzdechy jeho vášnivé
nad temnou krajinou zní.
A všichni o ní hovoří,
a neviděl jí žádný –
vždyť by i pro ni našel se
zas nový Jidáš zrádný.