Aj, chcete, abych s vámi žil
a klidně žil a zhloupil,
a za kratinké rozkoše
si dlouhou bídu koupil?
To jmenujete životem?
vždyť já lnu k němu také,
však jeho stop mi nejeví
ty cesty křivolaké.
Mne život vede k výšinám,
mne prudkou bouří vítá,
mně z vzdechů, slzí, z kletby svou
korunu drsnou splítá.
A třeba z blahých nižin jdu
jen v pustou, chladnou výši,
tam na mne hvězdy vlídně zří –
a touha má se tiší.