Nebes tvář i země krása
Původce nám nazývá;
Každé ptáče s plesem hlásá,
Věčného že Tvůrce zná:
Bože můj! ty’s moc i spása,
V tebe věří duše má!
Slunce s mořem po vše léta
Dobrotu tvou zvěstuje;
Bez tvé lásky po všem veta,
Blaze tam, kde trůnuje!
Ty jsi srdce všeho světa,
Srdce mé tě miluje!
Ty’s, kdo dává klasům zráti,
Ty’s kdo šatí lilie;
K tobě všecko zrak obrátí,
Rozsíváš-li dary své:
Mocný Otče – věrná Máti!
V tebe doufá dítě tvé!
Ve prachu i hvězdné dáli
Zřím tvé moci nádoby;
Moudrost tvá se v bázni chválí
Na zemi i na nebi:
Hospodine – tvorstva králi!
Tebe duch můj velebí!
V tebe věřím, v tebe doufám,
Tebe vroucně miluji;
Dejž, ať nikdy nepozoufám,
Posilniž mě v náději, –
V tebeť veřím, v tebe doufám,
Tebe nad vše miluji!