Jak těžko jesti růži v máji,
Když sevřena dlí v poupěti!
Jak těžko jest slavíku v háji,
Když nemá komu zapěti!
Jak těžko jest i srdci v těle,
Když je užírá zlý jed žele –
A ono nesmí kvíleti!
O tajné boly – kruté boly,
Vy skály v rukou neštěstí!
O tajné boly – kruté boly,
Jak těžko jest vás unesti!
O tajné žaly – kruté žaly,
V kom jste se vy nerozléhaly,
Ten neví, co jsou bolesti!
Co jest ti, srdce zarmoucené?
Proč hoře tvé se zavírá? –
O plačte oči zakalené,
Vzdychejte, těsná ňádra má;
Žalujte, ústa, tvorstvu všemu,
O ulehčete srdci mému –
Hle, ono hořem umírá!
Ach, oči nesmí zaplakati,
Ni prsa vzdechů zjeviti;
Ach, ústa nesmí žalovati –
A srdce musí cítiti! –
Ó jak jest těžko růži v máji,
Kdy v poupěti se těsném ztájí –
A nemůže se rozviti! –