Letí, letí slavíček
Přes dolanský trávníček,
Za trávníčkem sedne,
Krásnou pannu zhlédne;
Sedí Hana pod jabloní
A žalostí bledne.
„Proč pak oči sklopuješ
A své srdce sužuješ?
Vzdej se, děvče, plesu!
Jsemť já posel z lesů,
A mladému srdci tvému
Potěšení nesu.“
„„Ach, jak se mám radovat?
Jak se nemám sužovat?
Povadlo mé kvítí,
Slunce mé nesvítí,
Milého na vojnu vzali –
S kým se potěšiti?““
„Neplač dívko zpannilá!
Tvůj milý mě posílá,
Zdráv že z vojny jede,
Vraníka ti vede,
Aby ti svou veselostí
Zjasnil tváře bledé.“
Odletuje slavíček,
Řehce, řehce vraníček;
V líbém usmívání
Hoch se k dívce sklání;
Bledé tvářičky se rdějí
V horkém celování.