Hle! na jezeru hvězdném
Plující nebes labuť
Své družky celuje;
A pod jezerem hvězdným,
Na lípě tam, hrdlička
Své dítky miluje.
Však vroucněji a krásněj’
Než labuť nebes družky,
Než hrdlička svůj rod,
Celují růžná ústa
Truchlící děvy v sadě
Milosti sličný plod.
„Robátko mé drahounké!
Rodička tvá nešťastná
Perlinku ztratila;
Ty perlo srdce dvého,
Ty srdce duše dvojí,
Ty’s mi ji vrátila!“
„Rodičce tvé nešťastné
Uvadnul ve věnečku
Nejdražší kvíteček;
Ty slíčné zrozeňátko,
Ty květe lásky dvojí,
Ty’s teď můj věneček!“
„Robátko mé drahounké!
Ty světlo oka mého,
Ty dechu prsou mých –
Ty’s jediná žertvička,
Na niž vypláče máti
Nešťastné lásky hřích!“
Tak děva k dítku mluví,
A s outrpností hledí
V ta očka malinká;
A nevinné poupátko
Radostně se usmívá
Co jasná perlinka.
Vtom s modrých dívčích očí
Dvé krásných slzí splyne
Na líčko dítěti,
A děva dítko líbá
A dítko k srdci vine –
A nemůž mluviti!