V kruhu chrabrých bojovníků Pro čest, kříž a otčinu, Seděl statný vůdce Jarboj, Hlučnou slavě hostinu.
Ve stu číších perlila se Čacká révy krev, Jižto v stříbro vlíti kázal Sboru lev.
„Na blaho křesťanské vlasti!“ Tak teď vůdci ze rtů zní, A hle! do sta družných ust hned Skvostný tok se pramení.
I tuť zahřmí hlahol bubnů, Zazní trouby zvuk, A rozblesklé stříbro klesá Ze sta ruk.
„Nechať prchnou sboru strasti!“ Tak zas vůdci ze rtů zní, A hle! do sta družných ust hned Skvostný tok se pramení.
I tuť zahřmí hlahol bubnů, Zazní trouby zvuk, A rozblesklé stříbro klesá Ze sta ruk.
„Zhyň pohanstvo ve propasti!“ Tak zas vůdci ze rtův zní – Ne však do sta družných ust již Skvostný tok se pramení.
Opět zahřmí hlahol bubnů, Zazní trouby zvuk, Neklesá však stříbro jasné Ze sta ruk.
Vtom se jemné zvuky strunné Před hodovnou rozplynou, A vše tichne, vše poslouchá Píseň harfy nevinnou.
„Pěvce místo mezi reky!“ Hlásá velitel; V nádhernou pak síň tu vkročí – Nepřítel.
Vyslanec to kněžstva bohů S bohatýrským průvodem, Aby zjevil – zneuctění Hvězdy mezi národem.
Ai! tu pěvec do strun sáhne – Vše naň upře hled – On pak při strun rokotání Počne pět.
„Rozkvétala růže Na zeleném sadě, Jediné to kvítko V široké zahradě.“
„Rozkvétala mílo, Jitřeny co rtové; Divily se noci, Divili se dnové.“
„Každé ráno přišel Pěstovatel růže, Ochraňoval kvítko Jako drahé bůže.“
„Přicházeli z blízka, Přicházeli z dáli, A když růži zahlédli, Dotknout se jí báli.“
„Mnozí za květinku Darů podávali, Zlata, perlí morských Pěstci předkládali.“
„Promluví však pěstec Ku kvíténku svému: „„Nad zlato i nad perly’s Dražší srdci mému –““
„„Dražší srdci mému Nad kameny drahé, Anť mi tebou nebe Seslalo dny blahé.““
„„Dražší však mi bozi, Nežli jejich věno; Pročeš budiž, kvítko, Bohům zasvěceno!““
„Jak milostná máti Na prvé své dítko, Tak se usmál Jasoň Na zpannilé kvítko.“
„Tak se usmál Jasoň, Usmálo se nebe, Zdobilo květinku Perlami ze sebe.“
„Přicházeli z blízka, přicházeli z dáli, A když růži zahlédli, Dotknout se jí báli.“
„Ai! tu přijde rytíř, Nepřítel to bohů; On se na sad vloudí Co mrak na oblohu.“
„On tu oko drzé V kvítko upře vnadé, On se růže dotkne – Ach – a růže zvadne!“ –
„Zasmušil se Jasoň, Zatmělo se nebe; Nezdobí již kvítko Perlami ze sebe –“
„Nerosí již růži Chladnými perlami; Rosí však jí pěstec – Horkými slzami,
Horkými slzami – Očí perličkami!“ Pěvec umlk – struny harfy Tichou bolest žalují;
Tóny víc a více mlknou, Víc a více ztichují: – Najednou však divá pomsta Prudce strunou hne,
Struna pak se s rykem strašným Přetrhne. Vtom se chrabrý Jarboj zchopí – Jiskry soptá jeho hled –
Všecky zraky na něm utkví, Vše pojímá hrůzy led, Každé ucho strach napíná, Všecko tiše dlí;
Vůdce pak, rozpálen hněvem, Takto dí: „Hájiti – ne zneuctívat – Tu, jenž svatým rovná, cnost –
To ctitel kříže sluší, To rytíře povinnost! Pročež, kdo sbor čistý škvrní, bez meškání vstaň,
Zákonům by svatým zplatil Dlužnou daň!“ Ai! tuť statný jun se vztyčí, Stud mu barví zbledlou tvář;
V černém oku pak se míhá Zoufalství a lásky zář. Celý sbor tu podivení Počne jeviti,
Mládenec ale jme se takto Mluviti: „Zavinil jsem – nechci tajit, Co mé srdce užírá;
Že pak trest mou vinu čeká, Tím se ráj mi otvírá. Čeho trojí vina hodna, Přísně, pane, suď;
Jen mi růži ochrániti Přáno buď.“ „„Mezi soky – modlosluhy – Nešťastný! jsi zavinil;
V středu těch, již čistit máme, Čacký řád jsi poškvrnil! Nehoden jsi, v zemi svaté Býti potrestán;
Pročeš budiž rukám těchto Odevzdán!““ Takto přísný vojevůdce Krutohněvou skončiv řeč,
Pokynul, by zavrženci Rytírský byl odňat meč. Celý sbor tu okem smutným Druha provází,
Anť, hned zajat vyslancemi, Odchází. –
Cookies on Poetry Cove