Jak jsou krásné spící tváře
Polozkvetlé nevinnosti,
Když je zlatá slunce záře
Svou odívá velebností!
Jak se tu ty ňádra něžné
V rytmu srdce pohybují!
Labutě dvě jsou to sněžné,
Po hravých kdy vlnách plují.
Jako když dvě růže hrají,
Rtové jí se usmívají;
Jako čilé vánky vějí,
Poletují vlasy její – –
Anjeli! jak je zde v háji,
Takto dřímá Cherub v ráji!
Ai! – což jí to spánek ruší?
Jak to hnutí srdce jímá!
Nebesa! ach snad již duši
Anjel smrti v rukou třímá...
Ztiš se, srdce – ona dřímá!