Na výsosti hvězdy svítí,
Dcery noci nejkrašší;
Mezi nimi jednu zříti,
A ta jest mi nejdražší.
Ona jest mi nad vše dražší,
Ona těší duši mou;
Srdce moje k ní se vznáší,
Ruce však se marně pnou!
A v tom krásném českém kraji
Kvetou sněžné lilie;
Jednu z nich mé oči znají,
Tu mé srdce miluje.
Pro tu tluče, tuť miluje,
Po té touží křídlem svým;
Přede mnou však proud se duje,
A já plouti neumím.
Ó že nejsem orlem v šeru,
Bych se vznesl ku hvězdám –
Neb labutí na jezeru,
Bych plul tam – kde mysl mám!