Tajemné šero háje líbá,
Na nebi hvězdná plane zář;
Sem tam se list neb kvítko hýbá,
V potůčku skví se Luny tvář.
Ai, dívko čistá – Luno jasná!
Proč se tak mílo usmíváš?
Zdaž se ti líbí země krásná,
Že na ni stále pohlídáš?
I vece Luna v usmívání:
„Hle! kam ten zrak můj stačuje,
Viděti sladké celování –
Vše líbá, kochá, miluje.“
Vy ptáčkové i druzi moji,
Kteřížto znáte lásky slad!
O rcete, co vás k sobě pojí?
Kdo naučil vás milovat?
Ai, slyš! jak z veškerého kraje
Rozmanitý sem vane tón;
Jako když hudba světů hraje,
Zaznívá vděčným hlasem: „ON!“ –