Synu! když se’s počal smáti,
Roditele svoje zoče,
První z tvých slov bylo: „Máti!“
Druhé z tvých slov bylo: „Otče!“
Když jsi počal s nimi hráti,
Kolem krku jim se toče:
„Miluji tě – pravil’s – máti!
Nosím tebe v srdci, otče!“
Když jsi počal Tvůrce znáti,
Skvostné dílo jeho zoče,
Učila tě zbožná máti
Modliti se k němu: „Otče!“
Když se’s počal světem bráti,
V ráj své slavné Vlasti vkroče:
„Krásnou – zvolal’s – dal’s mi Máti,
Jenž jsi na nebesích, Otče!“ –
Přestaneš se někdy smáti –
Zazní zvon, i na tě soče;
Naposled pak zvoláš: „Máti!“
Naposled pak zvoláš: „Otče!“
Čiň – bys moh pak provolati,
Mroucí oko slzou smoče:
„Miloval jsem tebe, Máti!
Nosil jsem tě v srdci, Otče!“