Vyjdi k ránu, kdy poslední šli lidé spat,
na louku života na lásku vzpomínat!
A květy asfodel na hlavu mladou dej –
ty klíčí večerem a rozkvétají k ránu –
balladu o lásce tichounce zazpívej,
jak nymfy v houštinách se oddávají Panu.
Ty na ně vzpomeň jen; však touhy nevzbuzuj
– vždyť touha mučí tak, až srdce vykrvácí –
Ty přivři oči jen a silná doputuj
v kraj, z něhož nikdo již se nikdy nenavrací!
To bude Nirvana. Nic v ní a všechno přec!
Na louku života si vyjdi pozdě k ránu –
a bílá, zapomeň – dost snadná to je věc –,
že v houští kdes se nymfy oddávají Panu.