Je v mlze lidský život celý.
A slunce-li kdy zasvitne
a nebe vidíš blankytné,
hned od jasu tě chmury dělí.
Jak pásmo hor je život lidský.
Hle, pakli na vrch vystoupíš,
hned před sebou zas vyšší zříš;
a mezi vrchy – propasť vždycky.
Je vzdušný obraz šťastné žití,
jejž poutník vidí na poušti.
Když naděje tě opouští –
věř, miluj přec! Ráj budeš zříti!