Osude krutý, tragiko žití,
čím jsme my v mocných rukou Tvých?
Bláhově děti! – –
Ve slabé prsty štětec nám tiskneš s růžovou barvou:
„Hrejte si jenom, malujte, věřte;
a já tu stojím, váš jsa pán,
otroci moji!
Já jsem ta pravda – života pravda,
o níž vy sníte na slepo!
Běda vám – tomu, kdo oči promne,
odhodí štětec v pochybách,
růžovým stínům nevěře více!
Běda mu! běda ubožci!!“