Živo v pustém lomu. Sterých kladiv špice
stále vzdorně buší
v porfyrové tepny, bleskem zryté líce,
jak by proniknouti chtěly k srdci, duši
žulové té lvice.
Nad lomem bor snivý. V lese spějí ptáci,
paprsk na kamení.
Ticho mrtvé kolem. Jenom lamač k práci
přikován je poutem, z něhož spásy není,
leč – ač dokrvácí.
První ptáče jara z rýh zde vodu pije; –
v bouřlivé pak době
skřivan se zde choulí, orel se zde kryje. –
Dole před chatrčí z lesních kvítků robě
chudý vínek vije.
Náhle rachot s hůry. Mračno prachu celé
skalní halí stěny –
hrůzou vzkřiklo děcko – lom pak s hůry stmělé
k jeho nožkám vrhá kámen zruměněný
krví – živitele.