Když satan spoután byl, tu v nocích zářivých
slétali andělé na zlatých perutích
ku svůdné vonné zemi.
Tam ženy plné vnad palmovém ve stíně
s úsměvem na retu a s květem ve klíně
dřímaly za růžemi.
A slza andělů za svitu měsíce
se nesla v růží stín a ženám na líce;
vždyť bohem žena byla.
Jí cherub písně pěl, mu nebem byl jen háj;
a s hříšnou se zemí se hříšný pojil ráj
a noc jen lože kryla.
Však vodám růst dal Bůh, by hřích byl vyhlazen;
hynula v noci vln půvabná těla žen,
nad vodou mraky spěly.
Svět hříchu pohřben byl a květy rozváty,
jen slzy cherubů, tak žhavy, bohaty,
na démant zkameněly.