Nech již, starče, zpěvu toho,
přervi žalnou píseň svou,
nevyzískáš věru mnoho,
darmo se ti vysmějou.
Píseň tvá – ba, je jí škoda!
Zda jí šťastný rozumí? –
Bláhový, co tebe hlodá,
každý cítit neumí.
Nech již toho, škoda času,
pohov starým údům svým;
vždyť v odměnu svého hlasu
sotva vezmeš po „novým“.