Bloudila volná myšlenka
tím šírým božím světem.
I přišla v hradu nádheru,
k těm šťastným světa dětem.
Na drahém stane koberci –
jeť jejímu ciz chodu –
a cizinka zde přehlíží
ten přepych od východu. –
Tam v pozlaceném dívanu
dlí Kroesus mezi květy;
hafana hebkou hladí srst
a kouří cigarety.
Opodál paní vážný kruh
při kávě něžně zívá,
a slečna, růže v záletí
se líně oknem dívá.
Aj, chví se rety, idey
zde světů zaset nových –
však vadne, hyne semínko
v těch stěnách mramorových.
Tu s pohrdáním myšlénka
let volný od nich vrací
a zalká: „Při vší slávě své
jste bídní ubožáci!“
A hledá pobyt v chatrči,
kde lidé bydlí chudí,
neb lesky, život paláců
myšlenku volnou nudí.