Hej, sklepníku, sem s korbelem –
a ať se hodně pění,
chci píti jen tak pro kuráž,
když žízeň více není.
Chci píti, abych opojil
to bídné srdce trochu
a zhasil v ňadrech plameny. –
Napij se taky, hochu!
A vypij plnou sklenici
a vypij ještě jednu,
má žena všecko zaplatí,
máť plnou na dno bednu.
Má žena – dáma v hedvábí,
má místo srdce zlato –
mne prodali jí za muže
a já teď piju na to.
A piju třeba celou noc
a dva dny ještě k tomu,
mou ženu baví důstojník –
nač chodil bych pak domů?