Byl písničkářem, lehčeji
by kráčel světa stezkou,
vzal s písničkami na cestu
si písničkářku hezkou.
A chodívali pospolu
od města ku vesnici,
zde u chatrčí zpívali,
tam za groš na ulici.
A zpívali – jen soumrakem
když ztichlo na rtu pění,
posteskl jeden druhému
na bídu, na soužení.
Za nimi jejich písničky
lid uměl na tři míle –
ó, což ta píseň světáků
působí kratochvíle.
Však písničkářka bledičká,
jí denně zrak se zrosí –
a písničkář? – Kdo tušil by,
co tajně v prsou nosí?
Až poslední když trpký žert
umrznul na rtu žínce,
tu odvezli ji na hřbitov
a jeho do blázince.
Za nimi jejich písničky
lid zpíval na tři míle.
Ó, což ta píseň světáků
působí kratochvíle.