Shrbená chatrčka,
pár došků na střeše,
však žínka, lesů květ,
uhlíři k potěše.
Přes vrchy na zámku
zlata jsou záplavy,
pan hrabě slávy muž,
hraběnka v hedbáví.
„Eh, však cár jako cár!
Pro lásky rytíře
lepší než hraběnka
je žena uhlíře.“
A hrabě komnaty
ve skvostném výklenku
den co den samotnou
nechává hraběnku.
Honívá po lesích –
až za svou útěchou
spočine unaven
uhlíři pod střechou.
Ten chuďas také cti
sotva že uvěří...
Však jenom vědět proč!
Hnal by ho ze dveří.