Lid povstal. Z hrdel tisícerých
zněl marseillaisky vzduchem zpěv
a z pušek blesk – jak s oblak šerých
když rozdrážděný bouří hněv.
Tu nebáno se smrti chladné;
kdo k svobodě se mladé znal,
rozdával kolem rány pádné
a s puškou v ruce vpřed se hnal.
Hoj, zahučel ten vichr jarý
a vesele si krajem vzlét’,
hoj, v ňadrech plály pomsty žáry
a mnohý hladký hejsek zbled’,
když ruka drsná, mozolitá
zbraň smrtnou vedla uměle.
„Aj, luzo, tobě sláva zkvítá!“
Zahučel vichr vesele.