Byl hrabětem – měl statků moc
a mnoho slávy z toho,
zlobíval prý se s žebráky,
a chrtů živil mnoho.
A denně honil po polích
i v tmavém lesa stínu;
když nebylo již zvěře víc,
tu štval psy na chudinu.
On ohněm vína rozpálen
lál rozvzteklen až hrůza,
že otravuje žití půl
mu nahá lidu lůza.
A v středu psů svých v půlnoci
se tácel z hradu vraty
a divou střelbou burácel
ze spánku tiché chaty. –
Byl hrabětem – však ani on
neušel rukoum smrti, –
lid setřel slzí dávných tok
a žalem vyli chrti.