NOC rozložila nad městem již peruť svou.
Sta černých komínů zde trčí do výše.
Již smutky všechny zapadly snů do říše.
Spí město, zemdleno jsouc denní únavou.
A nade městem spícím hustá leží tma.
Jen nad komíny svítí ve tmu očí dvé.
Toť oči jakés divé, oči ohnivé,
jak záře tajemná a skrytá, neznámá.
A energie mocná srší z jejich zor,
neb velká síla v nich, v nich síla odvahy,
zří pevně v bídy kraj, v kraj strasti, námahy,
to po své říši rozhlíží se vladař vzdor.