„Ve sklárnách kotel prask’
a roztrhl se v kusy“
– tak od úst k ústům šlo –
„ten dělník, ach, ten zkusí!“
To silný výbuch byl,
tak jako výstřel z děla,
na zemi zanechal
tři zohavená těla.
V své krvi válí se
tři hlavy proletářů,
tři hlavy šedivé
ubohých, chudých sklářů.
Lká žen tré, naříká
hromada drobných dětí,
zří otce, muže zde
v té divé údů změti.
Většími reky jsou,
než o kterých kdes stojí,
že padli udatně
ve vítězném prý boji.
Ti padli na jatkách,
z nichž druh zas druha skolí,
však oni hrdinně
na čestném práce poli.