ROZZVUČELO, rozzvučelo,
rozeznělo tišinou,
v tisícerých zvucích znělo,
vznášelo se výšinou,
zpívat chtělo
tenkrát tělo.
Zapěla však pozdní vesna,
dávné touhy ožil svit,
těžkého jak vzbuzen ze sna
procit náhle eremit,
poustevna mu byla těsna.
Na vysokou stoupal horu,
dálkám vzepjal paže vstříc,
fantom uzřel na obzoru,
fantom – ničeho však víc –
a šel do ticha zas borů.
Avšak v duši jeho znělo,
nezhynul již touhy jas,
rozzvučelo, rozzvučelo,
pozdní vesny byl to čas,
zpívat chtělo
tenkrát tělo.