COMTESSO moje spanilá,
ó, rcete, proč jste chladná,
vy, jež mé srdce zranila,
jak dosud dáma žádná.
Jsem zašlých časů troubadour,
nováček v milování,
a jak jsem na ten přišel dvůr,
opravdu nemám zdání.
A nevím ani, jaká moc
mne k vám sem žene branou,
u vašich oken každou noc
že písně moje stanou.
Comtesso moje vášnivá,
jsem lhostejný vám? rcete!
či slova hladká, marnivá,
vy uslyšeti chcete?
Comtesso, lidu troubadour
jsem a ne dvořenínem,
já nejsem z oněch nízkých stvůr,
být nechci mouřenínem.
Ó, povězte mi přece jen,
zda přestat mám již pěti
a odtud v dál, až bude den,
na bílém oři jeti?
Comtesso moje maličká,
prý velké srdce máte
a mnohého prý mladíčka
v něm pochovati znáte.
Ten markýz, ten váš předešlý,
pro nějž as lkáte nyní,
ma chère, to nebyl člověk zlý,
však líbá vévodkyni.
...Váš nový galán, jenž zná svět
a prý je též můj rival,
zas odejde, co nevidět,
já, naivní, rád vás míval.
Comtesso moje spanilá,
chcete-li, buďte chladná,
vy, jež mé srdce zranila,
jak dosud dáma žádná.
Jsem zašlých časů troubadour,
nováček v milování,
však nenávidím aventur,
se srdcem zahrávání.
Comtesso moje, dobrou noc
a pak na neshledanou,
mne, hejsa, jakás divá moc
pryč od vás žene branou!