V divých snách svých kolem bříz,
kolem stříbrolesklých bříz,
kol bříz poblíž jezera
mihá se vždy za šera,
kolem bříz,
devět pohádkových říz.
Devět krásných, lepých děv
tančí kolem mne, jich zpěv
duší mojí burácí,
staré chmury vyvrací,
devět děv,
ve mně bouří se, vře krev.
Ve středu jich stojím sám,
zpěvu jejich naslouchám,
silnou zní jenž ozvěnou,
a zřím náhle, s vysněnou
že jsem sám:
radostně ji objímám.
V divých snách mých kolem bříz,
kolem stříbrolesklých bříz,
kol bříz poblíž jezera
duní vstříc mi za šera,
kolem bříz:
Života zde prazdroj viz!