Plvala krev, plvala,
smutný hled na zem vrhala,
hleděla na svou rudou krev,
srdce jí svíral trud a hněv,
rusé své vlasy trhala,
plvala krev, plvala.
Plvala krev, plvala
a vlečku dál vyšívala
v chudobné, nízké světničce,
v předměstské, úzké uličce,
pohřební píseň zpívala,
plvala krev, plvala.
Plvala krev, plvala
a s čela pot si stírala,
zkosen byl záhy jarý květ
– bylo jí teprv dvacet let –
při práci tiše zmírala,
plvala krev, plvala.
Plvala krev, plvala,
o lásce kdysi snívala,
o žití novém, radostném,
zůstalo všechno jenom snem,
hrana již kdes zaznívala,
plvala krev, plvala.