Po mramorových schodech stoupal vzhůru,
po schodech chrámových se bral vždy výše,
šel s hlavou vzpřímenou a čelem hrdým,
král mocný, slavný nové zítřka říše.
Z děr tmavých, kde vál mor a červi lezli,
se svatozáří vyšel kolem hlavy.
Jej fanfár silné zvuky provázely,
když zasednout šel na trůn zlatý slávy.
To bylo v jitra záblesku, to bylo v jarní době,
šel Člověk dosud zdeptaný, šel Člověk vládnout sobě.