ZNĚL noci tmou teď akkord klavíru.
Zvuk jeho tiše zněl a jásavě,
jak tón harf ukrytých ve vesmíru
se třepotal a mizel v dálavě,
tu zachvíval jsem se číms nadmíru.
Sad spočíval již v první jeseni.
V žlutavé listí matný padal svit.
Šli odpočívat snové vysnění,
kol mne jen byla samota a klid,
do duše své jsem vcházel vězení.