Praská v krbu, hoří uhlí,
teplo milé proudí z kamen,
usedl jsem, mrazem ztuhlý,
u krbu a hledím v plamen:
jak to uhlí pálí, hřeje
a jak divnou píseň pěje!
„V nitru země, tam se plazí,
s lopatou a rýčem v rukou,
muži černí, polonazí
i ti do nás buší, tlukou;
tlukou, tlukou, buší, buší,
z klidného nás spánku ruší.“
V kamnech Iká a v kamnech sténá –
„Démanty jsme správně zvány,
neb v nás velká vězí cena,
to jsou vzdechy, pot a rány.“
...Praská v krbu, uhlí hoří,
duše má se v sebe noří.