Tak četl kdysi jsem v báchorce z Indie:
...Na březích Gangu velké město kdes prý je,
v němž od staletí dávných nikdo nežije.
Je město krásné prý a plno bohatství
a v jeho palácích se ryzí zlato stkví,
zapadlá nádhera slavného království.
A města paláce tré velkých dělí vrat,
pak šibenice s domkem, jejž obýval kat,
od čtvrti zapadlé, v níž tisíc stojí chat.
Dva smělí mužové se zde prý zrodili,
ti hrdých odbojníků chasu zplodili
a bůžky posvátné s oltářů shodili.
– – – Bramíny zbožnými je město prokleto
a šedým popelem je všude poseto,
od vozů pohřebních cestami ujeto.
Přes město prokleté dál léta minula
a pověst o městu tom s Gangem splynula,
až v hájích zelených na věky zhynula.