JE kdesi zem, je kdesi zem,
již nevím ani, kde to,
tam nařídil král lidem všem
mít kožich celé léto
a poddaní tam na břiše
váleli v parnu v kožiše
se před ním celé léto,
ó, věřte, pravda že to!
Byl kdesi král, byl kdesi král,
je dávno v říši stínů,
rád jakživ s vojáčky si hrál,
teď z masa, dříve z cínu,
hrát spolu dali vojáčci
a zahřměl-li jim svoje: Chci!
tu všechno vykonali,
neb krále svého znali.
A byl tam šašek, uličník,
však člověk byl to zlatý,
ten bláznovské si roucho svlík,
královské oblék šaty,
dal na hlavu si korunu
a roztáh nohy na trůnu
a takto pravil k stráži,
jsa, jak vždy, při kuráži.
...Jej přiveďte mně, Augusta,
on oblék šaty moje –
ten zatrolený rozpusta –
a ležet má zde svoje.
Jej oblecte v ně, na hlavu
čepici dejte v zástavu
mu ihned s rolničkami,
nechť spokojen jsem s vámi!
– – Byl rozkaz ihned proveden,
stráž byla dosti rázná,
král v blázna rouše v tentýž den
před krále veden blázna.
Co dále, o tom kronika
již praničeho neříká,
jen o šašku lze říci,
že dostal šibenici.