Na velkém sedí balvanu,
nad řekou který ční
a usedavě do větru
lká píseň pohřební.
Do rusých vlasů vpletený
má černý bolu květ
a v rubáš tělo schoulené,
mdlý zrak a svislý ret.
Ji vyhnal z lesů zelených
komínů černých kouř,
ji vyštval z luhů spanilých
vřesk zbraní a děl bouř.
A srdce její drásaly
pláč dětí a vzlyk žen,
prokletí mužů zoufalých
a táhlý chropot, sten.
Teď střemhlav dolů se skály
se vrhla v hloubi vod,
ji vítal v zámcích křišťalných
rusalek chorovod.