Stydlivě tu hlava drahá
uklonila se polehoučku,
modré oko vzhlédnout váhá,
srdce v mocném vzňato tluku, –
a já jen tu bílou ruku
tisknul zlehka, polehoučku.
U objetí mém se chvěla,
bránila mi polehoučku,
vzhlédla ke mně uzardělá, –
v modrém oku slza jasná!
Doba svatá, doba spasná –
když jsem líbal polehoučku.