Hluboký chorál zvonů rozhoupaných zvolna,
třesoucí báněmi starých věží, srdci starých lidí!
Děl zastaralých střelou je zvonů píseň bolná,
již z poslední své tvrze božstvo na svět řídí.
Jsouť zvony pokrytecké, srdce v ústech mají,
svůj nářek z hlubin kovových v líc nebe vysýlají,
v jich zpěvu melancholickém kvil chvějící se vzrůstá...
A jsou to pouze rozevřená, zívající ústa!
Jich zívání široké při žalmu táhlém, plném bolu,
nad mrtvým, právě zabedněným, s vysoka zeje dolů;
jsou ženě opuštěné útěchou kvílivé tóny
v nynějších mukách, dlouhých as... Proč zívají staré ty zvony?