Na břehu Labe tři jsou duby věkovité,
své pyšné koruny tak vzdorně k nebi týčí.
Jich sémě vložily v zem ruce pracovité
a byl to český zrak, jenž zřel, jak zdárně klíčí.
Už dávno zavřel se ten zrak a pilné dlaně
v prach dávno rozpadly se v zúrodněné zemi.
V šum saských parníků tré dubů zadumaně
šelestí v léta skon jen svými haluzemi.
Jak hrstě zlodějské, všech zahrad plodů plny,
ty těžké parníky se vlekou k zemi cizí.
K jich jménům germánským se nesou labské vlny,
lid na ně s pýchou zří, jak v severní dál mizí.
Na břehu duby ční. Je sterá vráska vryta
jak písmo staletí v jich obemšenou kůru.
Ó vědí: Zvítězí dlaň česká pracovitá! –
Jsou starci zkušení a hrdě hledí vzhůru.