Tvůj obraz vidím: Vetchá kostra pouhá,
že lze až vidět spurnou duši tvoji,
jež gloriolám cynicky se rouhá
a proti ničitelům světla brojí.
V tvé otrávené duši vřela touha
i v srdce drahá líti jed v svém boji,
jak Ahasver, jenž muk svých ve příboji
kop’ Krista, kříž svůj vlekoucího zdlouha.
Ty na zděděných erbů chlubnou záři,
pod níž se slza rabů lila sterá,
Jsi bláto metal s usměvavou tváří.
A z dálky kývla Revoluce vděčná!
Kněz proklel slávu tvou jak Ahasvera,
však ona – jako Ahasver je věčná.