Stařeny kostlivé a hnědé
s tou vráskovitou tváří lednou –
ty budou z těchto – v hlavě šedé
vzplá myšlénka jim na mne jednou.
Čilejším tempem pozachvějí
se tepny jejich zimomřivé
a blýsknou upomínky živé
v jich zraků šedé beznaději.
A jako struny strhané
na houslích, obemšených plísní,
mdle prochví zvyklé tóny z dáli:
jich zdrhlé nervy provane
poslední, mroucí echo písní,
jež mé kdys ruce na ně hrály.