Strach, temný, neúprosný strach
mráz lije v moje žilobití...
A přece pevně zřím vstříc Žití
i Smrti, vlekoucí se v tmách.
Zda je kdos mezi Žitím, Smrtí,
jakýsi tajný třetí vrah,
před nímž mé hrdlo běsně škrtí
ten temný, neúprosný strach?
Ó Smrti, věčnou žízní zpráhlá,
o Žití, rcete: je tu cos,
nač ruka vaše nedosáhla?
Zřím všude prázdna jícen tmavý
a jenom temný strach mi praví:
„Nepoznán žije, vraždí kdos.“