Stín jakýs vábivý na večer smířlivě padá
na hladinu duše mé. Plachý stín ženy
s tou krásou linií měkkých, jež mohou být zřeny
jen očima duše, s tou krásou, jež neuvadá.
Má pevné, křišťalné srdce, má porozumění
pro podstatu lásky. Nad davy povýšena,
žár vášní proniká bystře a skoupá přec není
se slunnými dary své mladosti, vnímavá žena.
Cit, duše jí ochabne drtícím úderem pouze!
Žal vycítí v ráz – i když nejtajněj v srdce se vkrádá.
Pak obejme lichotně srdce to v horoucí touze
tou krásou svých linií měkkých, jež neuvadá.