Nic není nad tvůj rudý blesk,
jenž tázavě v mou duši pad’ –
tvých očí oslnivý lesk
chlad ocele měl dosavad.
– Pozlátka zmizel třpytný jas
i frasí přísnost upjatá:
teď ke mně promluvila v ráz
tvá nejryzejší podstata!
Oh, co se chvělo v nitru tvém
modliteb lásky nejčistších,
než blesk, jenž spal v tvé duši něm,
se z nejskrytějších hlubin zdvih’!
Jak často stáh’ tvé hrdlo stesk,
jak vzpínala Jsi náruč tmou,
než odvážil se tento blesk
v zrak muže šlehnout s důvěrou!
– Týž blesk, jenž chvěl tvým embryem
už ve mžik tvého početí
ti svítí rudým plamenem
na cestu v žhavé objetí –