Na stěně chrámu kmitají
se cáry starých praporů;
jich zlato dávno pobledlo,
sežloutla dávno jejich krev.
A vzpomínají na ten čas,
kdy při hlubokém žalmu děl,
jich pyšné žerdě oblétal
nejhustší příval duší těch,
jež právě vzlétly z bílých těl.
Na každý odtržený cár,
nad žhavým dýmem letící,
si sedlo rázem duší sta
a jako na svém plášti Faust,
se daly nad bojištěm nést.
Při varhan zvuku hlubokém,
ve hustém dýmu kadidla
se časem ještě zachvějí
ty cáry starých praporů.